Co zoufalství jsi vložila v tu smutnou kantilénu

svou rodnou vlast již nikdy neuzřím;

zda spívajíc to, na ni myslila

na břeh ten Labe nízký, písčitý

a přec tolik jímavý ...

TEREZA STOLZOVÁ

Primadona milánské La Scaly, vynikající koloraturní sopranistka, múza a blízká přítelkyně Giuseppe Verdiho a přední interpretka jeho děl. Její životní příběh trochu předznamenává osudy dalších českých pěvkyň - Emy Destinnové a Dagmar Peckové: i ona se vydala do ciziny poté, co se doma setkala s neúspěchem a odmítnutím, a důkladně na sobě zapracovala, i ona dosáhla velkolepého úspěchu ve světě a nakonec i uznání v rodné zemi.

Narodila se v Kostelci nad Labem 2. června roku 1834, v početné rodině řeznického mistra - měla devět sourozenců, z nichž mnozí zdědili hudební talent po matce. Tři dcery se staly zpěvačkami, jeden z bratrů vojenským kapelníkem, jeden hornistou a jeden dokonce ředitelem operního divadla až v Terstu. Právě on Tereze v její operní kariéře nejvíce pomohl.

Byla žačkou pražské konzervatoře a Václava Čabouna. Po neúspěšném pražském debutu, o němž se zmiňovala v dopise Kalašové, odešla za bratrem Václavem, divadelním ředitelem v Terstu. Tam začala kariéra pozdější první Leonory ve Verdiho Síle osudu, první představitelky titulní role evropské premiéry Verdiho Aidy (pro neshody v obsazení si její účast na káhirské premiéře Verdi nepřál) a první sólistky jeho Requiem. Provedení Requiem bylo velkou událostí a český hudební tisk při té příležitosti několikrát dementoval informace ze zahraničí, které Teresinu Stolz, jak se v cizině jmenovala, označovaly za italskou zpěvačku. Jejího přátelství s Verdim využil ředitel Národního divadla F. A. Šubert a získal pro Prahu několik měsíců po světové premiéře Verdiho Otella. Skladatele přežila Tereza Stolzová o dva roky.

Začátky v Čechách totiž opravdu neměla snadné. Její první vystoupení před pražským publikem kritika strhala. Stolzová se tím ale od zpěvu nenechala odradit. Jsou přece další možnosti, jak uskutečnit svou touhu a prosadit svůj talent. Roku 1856 odjela za bratrem do Itálie a pokračovala v důkladném studiu. Bratr Václav ji nejprve podporoval finančně a platil jí lekce, pak ji uvedl na jeviště a pomohl nastartovat její oslnivou kariéru. Neboť kdo se prosadí před italským operním publikem, toho pak s úctou příjme celý svět. Stolzová skutečně úspěch ve světě získala. S italskou operní společností vyrazila na turné do Ruska, zpívala v Moskvě, Petrohradě, Oděse, na tři roky získala angažmá v Tbilisi, hostovala v Cařihradu. Po návratu do Itálie se v jednatřiceti letech stala primadonou La Scaly. A pak došlo k osudovému setkání s Giuseppe Verdim: skladatel byl nadšen jejím hlasem a ona zase jeho hudbou. Mezi oběma umělci se záhy vyvinulo přátelství, které však oběma přineslo i osobní problémy. Terezin snoubenec, dirigent Angelo Mariani, žárlil tak, že ze svatby sešlo, žárlivostí se trápila i Verdiho partnerka Giuseppina Strepponi. S ohledem na ni Verdi přerušil s Terezou Stolzovou blízké styky, ne však spolupráci. A ona vystupovala téměř výhradně v jeho operách. Pro ni Verdi přepracoval sopránový part v opeře Síla osudu, jí věnoval své slavné Requiem, pro ni psal další operní role včetně proslulé Aidy a dokonce sám navrhl šperky, jimiž byla jako Aida ozdobena. I když pro neshody kvůli obsazení nezpívala při slavnostním otevření Suezského průplavu, byla představitelkou Aidy při evropské premiéře a v Egyptě si pak tuto roli zopakovala ještě třicetkrát, za stejný honorář, jako dostal Verdi za operu (150 000 franků.) Roku 1875 se Stolzová jako operní hvězda vydala spolu s Verdim na další turné po Evropě. O rok později přijala nabídku vystupovat v Rusku, třicet koncertů za 100 000 rublů. Chladné ruské podnebí ale nesvědčilo jí ani jejím hlasivkám. Další nabídce carského dvora se pokusila vyhnout tím, že si vyžádala několikanásobně vyšší honorář - ten ale dostala, a tak v Petrohradě zazpívat musela. Kvůli oslabeným hlasivkám pak Stolzová byla nucena ukončit svou pěveckou kariéru ve věku pouhých dvaačtyřiceti let. Vystupovala pak už jen ojediněle pro dobročinné účely. Třebaže po svém nešťastném debutu už Tereza Stolzová nikdy v Čechách nezazpívala, nezanevřela na ně - na její přímluvu poskytl Verdi po premiéře Othella (1887) Národnímu divadlu v Praze jako jedinému právo ihned uvést tuto operu. Stolzová zůstala v Itálii, žila v Miláně jako velká dáma a vedla vyhledávaný společenský salón. Po smrti Giuseppiny Strepponi čtyři roky pečovala o nemocného Verdiho až do jeho smrti (1991), sama ho přežila jen o necelé dva roky. Je pohřbena v Miláně, mezi velikány italské hudby.


(48794) Planetka Stolzová

Objevitelé: Tichá, J., Tichý, M. Datum objevu: 5. 10. 1997 Místo objevu: Kleť Základní označení: 1997 TY8 [Planetka byla zařazena do našeho seznamu 3. 10. 2003, citace byla zveřejněna v MPC 49676 (10. 9. 2003), překlad -ls-]